Vždycky mě spolehlivě dokáže nadzvednout, když někdo projeví neúctu k historickému dědictví. Ať se lidé klidně mlátí či vraždí, ale likvidovat nebo nechat pustnout památky postavené předky je hanebnost nejvyššího řádu. To je i případ, který jsme točili dnes.
Na dolním konci novojičínské místní části Žilina se slévá Zrzávka a Jičínka. Dvě řeky, jejichž jména zná v poslední době kdekdo, protože právě jejich koryta před devíti dny připomínala veletok, jenž ničil vše v dosahu. Kousek od soutoku proti proudu Zrzávky se nachází starý splav. Teda, abych byl přesný, nacházel. Nemovitá kulturní památka, jejíž předchůdce vznikl zřejmě ještě dávno před rokem 1719, jenž je vytesán na jednom z kamenů, je prakticky celá pryč.
Do pozadí celé kauzy vidíme jen z jedné strany. Radnice tvrdí, že se 7 let tahala se státem o určení vlastníka, až to povodeň vyřešila za všechny. Jisté je, že jez byl už hezkou řádku dekád v havarijním stavu. Velké vodě z minulého týdne tak neměl šanci odolat, zvláště, když okolí vypadá jako po intenzivním bombardování. Zůstalo z něj jenom smutné třetinové torzo.
Vrcholem ironie pak je, že právě ve středu 24. června dorazil na radnici návrh smlouvy mezi státem a městem o dalším osudu zchátralé stavby. Radnice ji totiž chtěla opravit za své s tím, že jej pak převezme do majetku. Teď se kolo jednání rozjede zřejmě nanovo.
Je možné, že i kdyby byl jez právě opravený, tak by jej voda i tak poškodila. To jsou jen dohady. Každopádně půjde asi celý dolů a postaví se něco pěkného betonového. I když kdoví, třeba se někdo někde chytí za nos a postaví se nějaká jakžtakž dobrá replika…
