Slavnost v rytmu Bručounů

Když dostali v sobotu kolem 20.45 členové francouzské napoleónské hudby Les Grongards (Bručouni) volno, rozhodli se s tím naložit po svém. Od hotelu Praha k dalšímu hotelu Kalač nešli volným krokem, ale seřadili se a za neustálého hraní vyrazili do ulic. Prošli pod radnicí a podloubím se vydali směrem ke Staré poště. Když zatočili doprava na Dobrovského a poté doleva k faře, začalo to být podezřelé. A když dorazili na křižovatku ulice Žerotínova a hlavního průtahu městem, bylo jasné, že to myslí smrtelně vážně. Na silnici, po které jezdí denně tisíce aut, nakráčeli s elegancí sobě vlastní a dál hráli. Prý francouzská improvizace, každopádně to bylo v daném okamžiku tak samozřejmé, že mě to překvapilo vlastně jenom na moment. Večer už aut tolik nejezdí, ale i tak muselo asi 5 zastavit a prostě čekat. Za neustálého hraní prošli první kruhový objezd, minuli hasičárnu, ze které se udiveně díval jeden hasič, prošli další kruhový objezd a kolem stále ještě povodňového zákazu vjezdu pokračovali dál. Na přechodu pro chodce u hotelu Kalač se kapelník postavil do protisměru, předpažil i se svou holí a zastavil provoz na druhé straně. Kapela odbočila na chodník k hotelu, to ji už ale vítal potlesk lidí na balkónech na blízkém paneláku a opakované výkřiky: "Merci!"

Asi nejpůsobivější moment letošní slavnosti města Nového Jičína potvrdil názor ředitele Městského kulturního střediska Petra Orsága, že Francouzi se zjevně umí bavit lépe než my. Oni ti "bručouni" sice hráli tehdy, když neměli, a když měli, tak odpočívali, ale jejich několikerá vystoupení patřila na samý vrchol letošní slavnosti. Nejen tím, jak dokázali koordinovaně "vířit" na volném prostranství před pódiem po odpoledním průvodu, ale prostě jenom tím, že hráli skvěle. A to tvrdím jako fanoušek Čechomoru, který vystupoval na samotném konci slavnosti.

Podívejte se na fotografie:

| Více